z expedičního deníku:
Den začal jako ty předešlé. Nad řekou se válela mlha, ale nad hranou údolí již probleskovalo slunce a těšilo se jak s námi zatočí. Po snídani jsme ještě chvíli poseděli s čajem u ohně. Jeden po druhém se pomalu zvedal, aby sbalil svůj stan a spacák a uložil vše do nepromokavého vaku.
A přece bylo něco zvláštní. Čekala nás největší peřej na řece. Kdosi ji pojmenoval Boží Dům.
Snad proto se každý balil dvojnásob pečlivě. Snad proto ukládali kormidelníci všechny bágly na raft se zvláštní péčí. Každý vak byl pro jistotu dvakrát přitažen k nákladní síti, až celá výbava tvořila homogenní masu báglů s oblečením i báglů s jídlem. Ještě přivázat rezervní pádla a pumpy. Vyrazili jsme.
Řeka jen tiše a rychle plynula, jako by nabírala dech. Po dvou kilometrech jsme minuli několik bambusových chýší, které se nesměle krčily na straně obrovského údolí.
Oba rafty i kajaky zastavily nad peřejí a vydali jsme se na prohlídku. Celá řeka se tu stáčela mírně doprava a klesala několika skoky o víc než patnáct metrů. Vlny, válce a na konci peřeje se šklebila vodní obluda. Vlna nebo kohout, ale není pochyb, že by schramstla celý raft jako malinu.
První se vydali do peřeje kajak a singl. Budou pak dole pod peřejí jistit průjezd raftů. Oba projeli zpěněnou vodou jako nůž máslem. Přistáli u břehu a ukázali vztyčený palec. Teď byla řada na nás. Šourali jsme se k raftu a já jsem potajmu zhluboka dýchal.
Kormidelník Petr Novotný, který jel řeku již potřetí, nám nastínil taktiku: "nejprve při levém břehu a pak proskočíme Boží Dům vlevo, jen kousek od té skály.
Odrazili jsme. Petr udal rytmus pádlování, hop, hop. Celá posádka zabírala jako dobře namazaný stroj. Uvědomil jsem si, že také křičím hop, hop. Neviděl jsem dobře, kam jedeme, až se najednou před námi otevřela vodní propast. Raft se zhoupnul a pádla prořízla zpěněnou vodu. Najednou bylo po všem. Zjistil jsem, že spolu s ostatními křičím radostí. Zdolali jsme Boží Dům.
Slunce svítilo, voda řvala a celý svět se na mne smál.
V.H.