ZA DIVOČINOU DO ZEMĚ VELKÉHO BRATRA:

Nedaleko od české začouzené kotliny leží divočina. Věřte, nevěřte, dá se tam dojet vlakem (ani ne za dva dny) a vůbec to nevyjde draho. Do nekonečna se rozprostírají pralesy bříz a borovic, porůstají nevysoké vrcholky a kopečky. Mezi nimi se linou potůčky, potoky a řeky s čistou vodou. Po těchto potocích se jedině dá putovat, protože jinak je terén neschůdný a na poutníka čekají rusalky, bludičky a víly, sem tam v doprovodu medvěda. Potoky jsou plné lipanů, štik a okounů, které většinou vidí třpytku poprvé v životě (často i naposled). Lidé jsou v tom kraji srdeční.

Letos se zase vypravíme do této krásné a pusté země. Čeká nás cestování a družba s domorodci, poznáme metropole severu (Sankt Peterburg, Petrozavodsk) i děrevně, kde čas zastavil komunista a nyní se jen ztěžka zase dává do pohybu. Na všemožných dopravních prostředcích (vlakem a čímsi na kolech či pásech) dojedeme až tam, kam se dojet dá. Poté si naložíme na záda svou výbavu a dojdeme až tam, kde své věci svěříme vodě. Chvíli nás ponese něžně na svých bedrech, chvíli bude zase vyhazovat jako nezkrocený mustang. Budou na nás čekat tichá jezera i hučící peřeje, tůně i lesní palouky lákající k spočinutí. Na nich se s plnými žaludky rozvalíme u praskajícího ohně a budeme čekat až se dopeče poslední štičí steak. Kolem bude ticho, které zvoní v uších a bílá noc, která se ve zdejších končinách občas pozná jen podle hodinek.....